když jsem si po sobe znovu přečetl první díl „Základ“ (I) vyznělo mi to tak, že by se to dalo pochopit i jinak než to je myšleno. Například tak, že já to mám a ty to nemáš, tak se s tebou nebudu bavit. Nebo ještě jinak, já jsem zachráněný a ty nejsi. Mně Bůh naslouchá a tobě ne. Brrr. tak takhle ne!
„Já jsem zachráněný a ty ne!“
Rad bych tímto článkem „Základ II“ ozřejmil výchozí myšlenkový základ a vyloučil tak možné jiné výklady. . Předně neplatí, že záchrana je přímo spojená se získáním zmíněného základu. Negativní motivace zaměřená na záchranu (spasení) nefunguje. Motivace říkající: „miluj Boha a vytvoř si s ním pevný vztah, protože jen tak zajistíš, aby tě totálně nezničil nebo podle jiných neuvrhl do pekla“, to prostě nejde. Je to proti Boží přirozenosti. Bůh dal svého Syna, aby dal prostor svobodnému rozhodnutí učiněnému z lásky. Chceš mít vztah? Dobře. Zatím nechceš? Taky dobře, ještě na to bude čas. A když to nestihneš během svého pozemského běhu, taky nevadí. Vztah člověk získává na základě touhy po bližším vztahu s Bohem, ne na základě panické hrůzy z Božího trestu.
Motivace
Když mluvíme o motivaci, je naprosto skvělá píseň Daniela Landy „Touha“, kde se zpívá „touha je zázrak, kámo, zázrak“. Zkuste si ji poslechnout, např. zde.
Jakou mám zásluhu na tom, že Bůh odpověděl na mou touhu? To není důvod k povýšenosti. Možná jsem se jenom dostal do situace, kdy jsem to pro další život, tak potřeboval, že mi to Bůh prostě dal. To mě nečiní nijak nadřazeným.
Ale, mně to nefunguje?
Byl jsem v situaci, kdy jsem prosil, volal a odpovědi se mi nedostávalo. Ale nebylo to proto, že bych volal špatně, nebo že by Bůh neslyšel. Řešení problému je ve slovním spojení „přijmout vírou“. Není v tom žádná mystika ani hluboké duchovno. Vysvětlení je prosté. Během různých náboženských vyučování jsou do mysli člověka nasázeny předsudky. Ne náhodou jsou slova o základu a směřování k dospělosti právě v dopise Žid 6:1. Židé byli ke Kristu vychováváni, měli „svatá písma“, přesto se to jeví tak, že přijmout Krista bylo pro ně složitější než pro pohany. Jak je to možné?
Podívej se na ten dopis! Je tam jedno vysvětlení za druhým. Jak to je a proč to tak je. Jak to bylo ve staré smluvě a jak je to v nové smlouvě. Židé měli na všechno předpis. Nedovolili si dělat věci jen tak, potřebovali to vysvětlit a jedno vyučování nahradit jiným vyučováním. Následně je tedy pisatel dopisu vybízí k tomu, aby už nezůstávali ve vysvětlovávání a učení, ale svobodně se vydali směrem k dospělosti. Měli přijmout skutečnosti jako realitu. Někdy jsme na to stejně. Učíme se to a ono a pořád zůstáváme jen v učení se. A stejně jako oni v sobě máme zakořeněné strachy, roky budované překážky.
V této souvislosti se lze dívat na dopis Židům, jako na odstraňování zábran v mysli, odstraňování překážek získaných vyučováním. Z tohoto hlediska se na každé vyučování, které toto činí, lze dívat jako na základy. Tak bychom mohli Bibli doplnit o „Epištolu Svědkům Jehovovým“ nebo …. (doplň sám.)
Přijmout vírou
tento výraz se stal náboženským klišé a jako takový ztratil svou původní srozumitelnost. Jak jsem psal výše není to hluboká mystika. Těžko můžeme nějak znásilňovat svou mysl, když je plná strachu, otázek a předsudků. Od nejistoty k jistotě vede řada menších kroků. Vyplatí se být upřímný k sobě i k Bohu, na nic si nehrát, nic si nenalhávat. Vždy je dobré Boha upřímně poprosit a On tě uvede na tvou cestu. Věci se začnou postupně rozmotávat.
Pokud mě něco napadne, nebo přijde nějaký podnět, co by se do tématu základ hodilo, napíši Základ III