Článek je prostým závěrem a souhrnem myšlenek bez toho, aby cokoliv podrobně vysvětloval a dokazoval, autor pouze předkládá výsledek dlouholetého studia a zabývání se tématem. Chvíli jsem si pohrával s myšlenkou, že ho upravím, že ho doplním. Pak jsem konstatoval: Článek se mi líbí tak, jak je. S ohledem na širší čtenářskou obec jsem se rozhodl přidat vysvětlující poznámky.
Ve snaze předat Bibli jako ucelený příběh, který má nějakou původní zápletku, která se v průběhu děje vyjasní a v závěru dojde k jejímu vyřešení, přistupují lidé k vytvoření nějaké hypotézy o čem ten příběh je. Svědkové Jehovovi mají svou hypotézu „o řešení sporné otázky Boží svrchovanosti“.
Taková hypotéza pokud je důsledně vyučována jako pravda a člověk ji přijme jako pravdu stává se následně závojem před duševním zrakem člověka. Závojem, který brání vidět cokoliv jiného.
Robert ve svém článku vychází ze zcela jiného pohledu, příběh Bible nazývá strastiplnou cestou světem duality k opětovnému sjednocení. Tady se dostáváme k prvnímu pojmu, který si zaslouží vysvětlení, k dualitě. Co si lze pod tímto pojmem představit? Požehnání a prokletí, poznání dobrého a zlého. Příběh Bible se tak stává cestou od rozdvojení u „stromu poznání dobrého a zlého“ ke sjednocení u „stromu života“.
O rozdvojení u stromu poznání jsem se již jednou rozepsal v příspěvku strom poznání.
Vše podle předem určeného Božího plánu věků?
Tak se to někdy vykládá, že už je to dopředu dané, že Bůh má plán. Podle toho se má za to, že přesun z místa A do místa B, ikdyž se nám zdá zbytečně komplikovaný, byl prostě daný předem a odehrál se jak měl. Popravdě si je třeba si říci, že toto není učení apoštolů. Na přímosti či nepřímosti cesty a různých komplikacích se podíleli lidé a jejich svobodná rozhodnutí případně jejich víra či nevíra. Boží plán byl a je mnohem přímější než si připouštíme. Věk smlouvy zákona nebyl nutný, byl připojen později, vynucen okolnostmi.
Do jaké smlouvy měl Izrael vejít a proč nevešli?
Pokud si přečteme 2.Mojžíšovu je možné, že to tam vůbec neuvidíme, zčásti proto, že jsme zvyklí tam už vidět něco jiného, zčásti díky překladu, zčásti díky tomu, že je to tam jen v náznacích, zčásti proto, že Boha ještě tak dobře neznáme. To, že to tam je viděli apoštolové a proroci. Pisatel knihy Židům uvádí tuto myšlenku:
Proto, právě jak říká Svatý Duch: Jestliže dnes budete naslouchat jeho vlastnímu hlasu nezatvrzujte své srdce jako tehdy, … A komu odpřisáhl, že nevkročí do jeho odpočinku? Přece těm, kdo odmítali poslechnout! Vidíme tedy, že nemohli vejít kvůli nevěře. Žid 3 kap.
Bůh sám zjevuje, jak to tehdy bylo. Smlouva do které Izrael nevešel byla smlouva do jaké vstoupili apoštolové. Zde není nazvána novou smlouvou, zde je nazvána odpočinutím. Do této smlouvy měl vstoupit Izrael o pár století dříve. To byla ta přímější cesta, kterou oni svou nevěrou zkomplikovali. Ukázalo se, že lidstvo potřebuje lekci. Pro jejich nevíru to prostě nešlo a tak se nestali „Ambasadory porážky smrti pro celý svět“, jak uvádí ve svém článku Robert Krejčí.
Naše porozumění o smlouvě zákona nám říká, že byla vychovatelem ke Kristu, že oběti zákona byly předobrazem Kristovi oběti atd. Toto však nebylo prvotním Božím záměrem. Jeremjáš zaznamenal Boží výrok: Tak praví Jehova zástupů, Bůh Izraele: „Jen si hromaďte zápaly k obětem, jen si to maso snězte! Tehdy, když jsem vaše otce vyvedl z Egypta, nemluvil jsem s nimi proto, abych jim dal přikázání o zápalech a obětech, ale přikázal jsem jim toto: ‚Poslouchejte mě, a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. Choďte vždy po cestě, kterou jsem vám přikázal, a povede se vám dobře.‘ Oni však neposlouchali, vůbec nevnímali. Řídili se záměry svého zarputilého a zlého srdce; ukazovali mi záda, a ne tvář Jer 7:21-24
Když se hřích nepočítá, co to znamená?
Hřích byl ovšem na světě už před Zákonem, ale když není Zákon, hřích se nepočítá. Řím 5:13
Robert počítání hříchu trefně nazval zbraní hromadného ničení. Počítání hříchu znamenalo mnoho smrti v Izraelském táboře i později.
Pokud by byly další otázky, napište je do komentáře pod článkem.