Strom poznání

Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“ Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom žádoucí k nabytí rozumu, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl. Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky. Vtom ale uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se zahradou za denního vánku. Tehdy se Adam a jeho žena skryli před Hospodinem Bohem uprostřed stromů zahrady. „Kde jsi?“ volal Hospodin Bůh na Adama. Ten odpověděl: „Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a dostal jsem strach, protože jsem nahý. Proto jsem se skryl.“

Ten příběh zná snad každý. Sám o sobě přímo láká ke spekulacím a výkladům. Skoro bychom mohli formulovat pravidlo, že čím je příběh stručnější, tím více místa nechává pro doplnění výkladem. Výkladů na toto téma jsem pár četl a slyšel. Většinou se shodují na tom, že ovoce bylo jen ovoce a tím podstatným bylo překročení zákazu, akt neposlušnosti, vzpoura, hřích se svými devastujícími účinky na život a osobnost člověka. Nedávno se objevila někde v mé mysli nová spojitost krásná svou jednoduchostí. Měl jsem rozhovor s jedním mladíkem, který studuje účinky psychedelických látek na vnímání člověka. Mluvil o rozšířeném vědomí, změněném vnímání okolního světa atd. Patrně to mě více otevřelo novému pohledu na příběh zmíněný v úvodu.

Takže, co když

Co když ovoce nebylo obyčejné ovoce jak se to vykládá, ale mělo speciální chemické složení, obsahovalo nějaké psychoaktivní látky, které zapůsobily na chemii mozku a ovlivnily myšlení prvních lidí. A pokud toto na chvilku připustíme, tak se můžeme zeptat: „A jací byli lidé před jedením ovoce ze zakázaného stromu?“ To samozřejmě věděli jen oni, kteří pojedli, my tuto zkušenost nemáme, ale můžeme udělat alespoň odhad. Příběh říká, že se jim otevřeli oči, že si uvědomili, že jsou nazí. Dostali strach z Boha, ze svého činu. Zrak jim zjevně fungoval stejně, jen si začali uvědomovat mnohem více věcí. Změnil se jim způsob vnímání. Před změnou měli jiný způsob přemýšlení. Neřešili jestli jsou nazí. Nazí byli, ale bylo jim to jedno. Z Boha neměli strach. Byli více naivní. Všechno bylo dobré. Všichni byli dobří. Věřili každému. Možná proto tak snadno uvěřili hadovi.

Poznání dobrého a zlého

Se snědením ovoce, se změnou vnímání, už najednou nebylo vše jenom dobré. Uvědomili si, že jsou i zlé věci, zlé bytosti a zlé skutky. Najednou v tom poznávání mohla přijít i pochybnost ohledně Boha a strach z Něj. Najednou sami znejistěli před svým nebeským otcem, uvědomili si svou nahotu. Uvědomili si, že by se Bůh mohl hněvat.

Najednou přišlo to poznání dobrého a zlého. Najednou tu mohl být základ pro náboženství, pro usmiřování rozhněvaného Boha. To je přece to, co často křesťané dělají. Snaží se usmířit Boha svými dobrými skutky. Neustále se cítí nedostateční (nazí) a pořád mají potřebu to nějak řešit.

Dá se to nějak napravit?

Lidé vzali předčasně něco, na co nebyli připraveni. Tak nějak si myslím, že tam ten strom byl proto, aby si z něj to ovoce vzali, jenom na to ještě nebyl čas. Tím přestupkem došlo k minutí Božího záměru, cíle. Zde je na místě připomenout, že význam hebrejského slova, překládaného jako hřích, je minutí cíle. Boží záměr s člověkem byl jiný a došlo k odklonu od toho cíle, k jeho minutí (k hříchu). Nasměrování člověka se změnilo.

Pokud zůstalo Božím záměrem, aby člověk žil svobodně v pokojném vztahu se svým nebeským Otcem, pak je odklon od tohoto vztahu právě důsledkem prvotního špatného nasměrování, které se dostalo do lidského ducha.

Nápravou tohoto odklonu není vykonávání náboženské činnosti (chození do služby, chození na shromáždění apod.), ale změna smýšlení, která je překladem řeckého slova metanoia, které se do českého překladu Bible překládá jako pokání. Není to to, že se z nás musejí stát superlidi, nadlidi či něco takového. Je to změna nasměrování, odstranění toho nepřátelství, odcizení, nedůvěry a pocitu vlastní nedostatečnosti, které se nějak mezi nás a Boha dostalo.

Metanoia nebo pokání?

Když přemýšlím, jestli mám používat slovo pokání nebo metanoia, tak raději zvolím metanoia, protože to slovo má v sobě pozitivní náboj na rozdíl od slova pokání, které na sebe nabalilo náboj negativní.

Metanoia je změna, o jejímž výsledku píše apoštol Pavel v listu do Říma slovy Nyní, když jsme ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána, Ježíše Krista. Skrze něj jsme také vírou získali přístup k této milosti, v níž stojíme (Řím 5:1,2)

Metanoia je více než jen samotné lidské rozhodnutí k zásadní změně směru, neboli po křesťansku k obrácení. Metanoia v sobě zahrnuje i Boží část práce na našem duchu. Je to podle výzvy „přibližte se k Bohu a On se přiblíží k vám

A o tom vlastně je Kristova oběť, abychom uvěřili Boží lásce. Bůh ukázal, že je ochoten za nás zemřít a dosvědčil tak svou lásku.

Metanoia zajímavý příspěvek na netu https://karelsykora.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=180327

Sdílet

Napsat komentář