Pravidelná účast na shromáždění. Je to podmínka záchrany?

Židům 10:25 Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje.

Toto místo písma se s oblibou používá na povzbuzování, či napomínání lidí, jejichž docházka na místní shromáždění poněkud pokulhává, případě nechodí vůbec. Pojďme se však podívat, o čem je tu skutečně řeč.

Slovo „nezanedbávat“ je přeloženo ze slova ἐγκαταλείπω (egkataleipó), což ve skutečnosti znamená „zanechat či opustit“ a je například použito ve verši, kdy se Ježíš na kříži zvolal „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Marek 15:34). Nejedná se tedy o napomenutí před opomínáním, či nepravidelnými návštěvami, ale skutečné opuštění, zanechání dané věci za sebou.

A co tedy neměli opustit? Sbor, nebo jeho pravidelné setkávání? Trochu si na to posvítíme.

Společné shromažďování je přeloženo ze slova ἐπισυναγωγή (episunagógé) a je použito v bibli pouze na dvou místech. Zde, v Židům 10:25 a pak ještě v 2. Tesalonickým 2:1-2 Pokud jde o příchod našeho Pána Ježíše Krista a naše SHROMÁŽDĚNÍ k němu, žádáme vás, bratři, abyste se nenechali snadno otřást ve svém poznání ani vylekat buď skrze ducha, nebo skrze slovo nebo skrze dopis, vydávaný za náš, jako by den Pánův již nastal.

Z toho místa vyplývá, že nejde o scházení církve, ale shromáždění ke Kristu. Shromáždění církve je totiž překládáno ze spojení συνερχομένων ἐν ἐκκλησίᾳ (synerchomenōn en ekklēsia). Tedy Židům 10:25 nemluví o zanedbáváni, nepravidelném chození či opouštění místní církve, ale o odděleni se od toho, jak byli shromážděni ke Kristu.

Celý dopis byl adresován věřícím ze Židů. Dlouho “zaslibovaný” Pánův návrat a tedy i konečné naplnění Zákona a Proroků, byl na spadnutí. Soud nad těmi, kteří spadali pod Mojžíšovu smlouvu byl za dveřmi. Smlouva byla uzavřena mezi Bohem a syny Izraele. Takže oni věděli, že se vše mělo uskutečnit než pomine generace ztracených ovcí Izraele, ke kterým byl Ježíš poslán.

Historický kontext celého dopisu Židům

A tím se dostáváme k historickému kontextu celého dopisu. Zde je důvod naléhavého vysvětlování o neslučitelných rozdílech mezi starou / Mojžíšovou a proroky zaslibovanou Novou / Ježíšovou smlouvou. Připomíná jim zaslíbení a povzbuzuje, až varuje, aby věřící ze Židů, pod nátlakem pronásledování, či v té době, doposud nenaplněného zaslíbení Pánova návratu, neustupovali od víry (Židům 10:38) a nevraceli se zpět pod Zákon, k zachovávání prázdných, bezvýznamných zvyklostí s ním spojených. Protože už jen opravdu velmi krátký čas tehdy zbýval do návratu Pána a vykonání jeho soudu nad Zákonem a jeho porušiteli, které bylo skutečně hrozným upadnutím do rukou živého Boha (Leviticus 26).

Dopis byl napsán cca 10 let před tímto soudem, o kterém Ježíš hovořil v Matoušovi 24-25 (dále čti Daniel 12 a lzaiáš 66). Tehdy přitáhlo Římské vojsko, aby potlačilo Židovskou vzpouru a z Jeruzaléma a Chrámu nezbyl kámen na kameni(Matouš 24:2). Všichni, kteří uvěřili Ježíšovým slovům, utekli a byli před tímto soudem zachráněni.

A vida nové světlo. Posvítili jsme si na chronicky známý verš a je jasno. O pravidelné chození na shromáždění se tam nepíše. Jenom se tak nějak hodí k použití, protože jiné vhodné místo v křesťanských řeckých písmech těžko najdeš.

Tak co teď? To už jako nemusím chodit na shromáždění? Přesně tak, nemusíš, můžeš. Jsi svobodný. Už to není příkaz. Je jenom na tobě, co uděláš. Pokud miluješ Boha, a víš, že je s tebou, nehledě na to kam “chodíš”, pak jsi svobodný dělat, co jen chceš. Věřím, že pokud z tebe spadne vina, že porušuješ něco, co od tebe Bůh ve skutečnosti nikdy nepožadoval, „život, který je v tobě“, tě povede k lidem, se kterými budeš moc věci svého života sdílet, a od kterých budeš moc být povzbuzen. Ať má to setkávání smysl.

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *