„já jsem jim dal poznat tvé jméno a ještě dám, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a já v nich.“ Jan 17:26
Má cesta k poznání smyslu tohoto Ježíšova výroku započala přijetím vysvětlení od mých náboženských učitelů v organizaci svědků Jehovových. Ti mi vysvětlili, že nejdůležitějším jménem, které je klíčen je všemu, je jméno Jehova. Bylo to něco nového a v počátcích mého procesu poznávání mě to stačilo. Bylo to srozumitelné.
Časem přibyli otázky. Apoštolové Petr a Jan například prohlásili, že lidem nebylo dáno, žádné jiné jméno, ve kterém bychom mohli být zachráněni než jméno Ježíše Krista Nazaretského.(Sk. 4:12) Při čtení studijního překladu nového světa jsem si začal procházet poznámky pod čarou všude tam, kde jsem narazil na jméno Jehova. Očekával jsem odvolávku na nějaký starý rukopis, na nějaký nalezený původní text. Říkal jsem si, že překladatelé se přeci museli o něco opřít. Nic takového jsem nenalezl. Jméno Jehova je umístěno do řeckého textu, ačkoliv ho tam pisatel nepoužil. Jako odůvodnění takového prolomení se do původního textu se překladatelé zaštiťují odvolávkami na jiné překladatele, kteří to na tom místě učinili rovněž. Za povšimnutí stojí, že to byli vždy židovští překladatelé. Další místa, kde překladatelé bez uzardění porušili původní dochovaný text, jsou citace starého zákona. Pokud se v textu starého zákona vyskytuje tetragramaton, je automaticky do nového zákona přepsáno Jehova ať už pisatel to jméno použil nebo ne.
Text nového zákona je výsledkem práce mnoha badatelů, kteří zkoumali a srovnávali cca 5000 rukopisů z nichž některé jsou už z prvního století. Díky tomu se můžeme setkat s tvrzením, že Nový zákon máme prakticky v té podobě v jaké byl napsán. Přesto na žádném z těchto dochovaných záznamů není použito Boží jméno Jehova ani tetragramaton, prostě nic. Není použito ani v evangeliu Matouše, které je psáno původně hebrejsky, není ani tam, kde Nový zákon obsahuje starozákonní citace. Že by Bůh dopustil, aby něco tak zásadního vpravdě klíčového, tak rychle vymizelo, nebo to tam spíše nikdy nebylo? A nejenže se nedochovalo v řeckých rukopisech nového zákona, ono se nedochovalo ani v jedné z 38000 citací v dílech církevních otců, jako byl například Ireneaus. Vypadá to tak, že Boží jméno v křesťanských řeckých textech nikdy nebylo. Tak důkladně vše vyčistit by se nikomu nepovedlo a Bůh by to nedopustil.
Když vezmeme v úvahu historické skutečnosti, může nás při čtení Ježíšova příběhu napadnout ještě další zajímavá věc. Svaté jméno Jehova vyslovil velekněz jednou za rok v den smíření a celé shromáždění padlo na zem. Zamysli se, kdyby Ježíš tak běžně používal toto jméno při svých kázáních, tak by o tom byl v evangeliích záznam. Bylo by napsáno, jak lidé padají ve zbožné úctě na zem a Ježíš by jim vysvětloval, že tak to nemá být. Vysvětlil by jak jméno správně používat a jaká úcta mu náleží. Rovněž by byl záznam o Ježíši jako o tom, kdo to jméno volně používá. A rovněž by s ním o tom hovořili náboženští vůdci a vyčítali mu toto chování jako nevhodné. Nic takového nečteme.
Máme tedy nahradit jméno Jehova jménem Ježíš? Naplní se potom ten text o naplnění láskou? To by přece Ježíš řekl své jméno. Své jméno, tvé jméno. ….? To mi také nesedělo.
Jak může poznání jména vyvolat lásku? Jméno Jehova již židé znali a chovali k němu tak velkou posvátnou úctu, že by se dalo říct, že je to spíše drželo v uctivé vzdálenosti, než v důvěrném blízkosti. Jak už jsme si řekli, tak není záznam o tom, že by Ježíš měl nějaké vyučování o jménu Jehova a že by toto jméno používal. Naproti tomu je záznam o tom, že když své učedníky učil modlitbu, tak začal slovy „Náš Otče“. A není to jen tento záznam. Ježíš vytrvale hovoří o Bohu jako o nebeském Otci. Tak o Bohu nikdy před tím mluveno a psáno nebylo. Toto bylo zlomové a klíčové. A to mi smysl dává. Toto antropomorfní označení Boha jako Otce rozhodně v člověku vyvolává vetší pocit možnosti navázat důvěrný vztah, svěřit se a milovat.
Najednou začíná dávat smysl více věcí a kontext zapadá do sebe.
Nečteme například o tom, že Boží Duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme svědkové Jehovovi. Nepíše se: „přijali jste přece Jehovova Ducha, ve kterém voláme Jehovo Bože!“ Čteme jiné ujištění: „přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče! Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.“
.