Vše v Nové smluvě naruby

V předchozích dvou příspěvcích Poznámky k článku „Několik ….“ a Přikázání nebo zaslíbení, výhrůžka nebo varování? jsem psal o tom, co Bůh chtěl, jak to viděl On a to celé v kontrastu s tím, jak to viděli lidé starověku a jak je to zažité dodnes. Chtěl jsem v tom pokračovat popisem Nové smlouvy. V této práci mě již někdo přeběhl. Se svolením autora přebírám v plném rozsahu.

Vše v Nové smluvě naruby

Nedávno jsem narazil na jedno místo z knihy Ezechiele, kde tento starozákonní muž prorokuje o připravované nové smlouvě, resp. o naprosté změně principu, který se Bůh chystá zavést. Zaujalo mě, v jakém pořadí se rozhodl věci poskládat.

Jeho vstup do vztahu začíná ve 26 verši

Ezechiel 36:26 „Dám vám nové srdce a nového ducha dám do vašeho nitra. Odstraním srdce kamenné z vašeho těla a dám vám srdce masité.

V ten moment, kdy se na něj obrátíme, ve stavu, v jakém jsme, bez osobních snah se jakkoliv zalíbit, něco si zasloužit, nebo něco přikrášlit, On přichází a naprosto mění základ / zdroj našeho života, a tím je náš duch a naše srdce. Pojďme dál…

Ezechiel 36:27 Svého ducha dám do vašeho nitra a způsobím, že budete žít podle mých ustanovení a má nařízení budete zachovávat a plnit.

Vidíte? Změna našeho zdroje je hotová a v ten moment jsme se stali svatými, tedy pro něj oddělenými a jím zcela očištěnými. My k tomu nemáme a ani nemůžeme nic přidat a veškerá naše snaha se rovná snaze umýt dokonale čisté okno. Jinými slovy spousta práce bez výsledného efektu. Tedy, naše nitro se v ten moment stává jeho nejoblíbenějším místem přebývání, kam se přesouvá, aby z něj už nikdy neodešel. Z toho místa k nám mluví a z tohoto místa zahajuje naší dokonalou proměnu / obnovu, zpět k jeho ucelenému obrazu, který je nejlépe vyjádřen naším vzorem, osobou Ježíše Krista. Bůh zde říká, že sám způsobí, abychom žili podle jeho ustanovení, nebo také, podle jeho přirozenosti, kterou do nás vložil (ve verši 26 🙂 ). Máme jeho srdce, jeho ducha, jeho přirozenost, On v nás přebývá a On nás vyučuje tak, abychom věci nejen dělali, protože se „to tak má“, ale abychom je viděli stejně, jako je vidí On. To je to „zjevení“, to je ta jeho vnitřní proměna, kterou brány pekel nemohou přemoci.

Držte se jedeme dál…

Ezechiel 36:28-30 Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům. I budete mým lidem a já budu vaším Bohem. Zachráním vás ode všech vašich nečistot. Zavolám na obilí, rozmnožím je a neuvedu na vás hlad. Rozmnožím ovoce na stromech a polní plodiny, takže už neponesete potupu hladu mezi národy.

Takže, my jsme v tom v podstatě neudělali ještě nic a Bůh stále pokračuje s výčtem svých tužeb, které se chystá udělat, a co vše se nám chystá dát. Tolik vyučování o tom, co všechno musíš, aby ti Bůh požehnal, kolik peněz a všeho možného zasít, abys mohl sklízet, kolik desátků dát, aby otevřel průduchy, a abys neokrádal Boha. Jen na zamyšlenou, jak chceš okrást někoho, kdo ti vše, co bys mu mohl ukrást, už dávno dal? ? Mno nic, pokračujeme.

A teď přichází to nejúžasnější místo…

Ezechiel 36:31 Pak si vzpomenete na své zlé cesty a na své činy, které nebyly dobré, a zhnusíte se sami sobě pro své zvrácenosti a pro své ohavnosti.

Bingo!! „PAK SI VZPOMENETE“, nikoliv „NEJPRVE SI UVĚDOMTE“ Boží dobrota tě vede k pokání, ne poukazování na tvou špínu. Vidíte, jak moc je to všechno naruby? Kolik kazatelů jsem slyšel, jak se nejprve snaží své posluchače zhnusit sami sobě, aby je tzv. motivovali obrátit se k Bohu a pak je v tomto zhnuseném, nehodném, poníženém stavu udržují i nadále, aby je dostatečně vedli k zachovávání Božích příkazů, a aby jim „pomohli“ od Boha něco dostat.

Bůh je tolik jiný. On se to prostě rozhodl udělat jinak. Rozhodl se spálit ty principy vlastních zásluh, podle kterých jsme byli tak dlouho vychovávaní. Prostě si do toho čurbesu jen tak přijde, změní co je třeba, zahrne nás vším tím nejlepším a my, když si toho konečně všimneme, řekneme jen „no, jak jsem mohl takhle žít, fuj už nikdy.“

Závěrem povím:

Slyším tolik upřímných lidí, kteří zápasí a bojují s hříchem. Zápasí se slabostmi a jsou stále pod odsouzením, že nenaplňují boží záměr, boží představu a plán. Cítí se nehodní, a přitom všem se „pro Boha“ snaží udělat něco, co se v nich rozhodl udělat On sám.

Pokud je to tvůj příklad, není nic jednoduššího než jít k Bohu a povědět: „Otče / Bože / Tati, já vidím, že to a to, co pořád dělám, v čem pořád selhávám, čím ubližuji druhým i sobě, a co se ani tobě nelíbí – nebo si alespoň myslím, že se ti to nelíbí – nebo mi říkají, že se ti to nelíbí. Já si s tím nevím rady, a co víc, mě se ta daná věc líbí, mě to vzrušuje, mě to naplňuje, i když mě to potom štve. Já to chci vidět jako ty. Nechci to dělat jenom proto, že se to nesmí, já to potřebuji vidět tak, jak to vidíš ty. Pokud tedy mám tu tvou přirozenost, a pokud jsi řekl, že způsobíš, abych podle tebe žil, prosím pomoz mi. Změň, co můžeš změnit beze mě a pomoz mi vidět, co mám udělat já a jak to udělat. Pomoz mi, abych nezápasil s něčím, s čím ty nemáš problém, ale druzí mi říkají, že s tím problém máš. Já chci vidět a přemýšlet jako Ty. Ty jsi ve mě a vše, co potřebuji už mám. Pomoz mi to vidět a porozumět tomu.“

A víte co? Bůh je věrný a On to udělá. Přivede nás na místo, kdy ty věci prostě uvidíme, jako je vidí On. Pak to nebude tzv. vysvobození, alias „neukazuj mi to, nemluv o tom, nepij to přede mnou, abych tomu opět nepodlehl, protože netušíš, kolik mi to dá přemáhání, abych se do toho zase nevrhnul!!“ On je schopen způsobit to v nás, protože už jen to, že Vás to trápí, svědčí o této fantastické proměně. Vždyť dříve by vás ani nenapadlo, se tím trápit. Takže udělá to. Možná ne podle vašich představ, alias mávnutí kouzelným proutkem a touha je pryč, možná ani ne podle představ lidí ve vašem okolí – kteří „tak přesně vědí, co děláš špatně a jak bys to měl změnit“ – ale prostě vám pomůže vidět tu danou věc či záležitost jeho očima a porozumět tomu na rovině vašeho srdce. Důvěřujte mu a nenechte se napálit tak, jako Adam, abyste nejprve utíkali, skrývali se, dokud opět nebudete „dobří“.

V nové smlouvě je vážně všechno naruby 😀