Deset přikázání nebo deset zaslíbení? Vyhrožování nebo požehnání?

Někdy se lidé ptají: Když ti první lidé zhřešili, proč jim to Bůh prostě neodpustil? Tato otázka vychází ze zažitého pohledu, že byl dán příkaz „Nebudeš jíst“ Tento příkaz byl zákonem prvních lidí. Zákon byl porušen a Bůh přistoupil k trestu.

A co takhle jiný pohled: Bůh stejně jako jiní rodiče, varoval děti před jednáním, které samo o sobě má důsledky, jako například nechoď z kamarády bruslit na zamrzlý rybník, ještě nebude dost promrzlý, mohl bys tam spadnout. Pokud dítě neposlechne a proboří se pod ním led, není to rodičovský trest za neposlušnost, ale důsledek neposlechnutí.

Tolik jsme si zvykli dívat se na Boha jako na toho, kdo dává zákon a trestá za neposlušnost. Zrovna tak jsme si navykli říkat „deset přikázání“ a nejsme schopni je vidět jako deset zaslíbení. Přesto jsou lidé, kteří na základě znalosti hebrejštiny jsou schopni vidět zaslíbení. Je psáno „Budeš milovat“ nebo „nebudeš krást“. Vždy tam vidíme přikázání. „Nebudeš“ a domyslíme si „a když budeš, tak bude zle“. Ale pokud se na ta slova podíváme jako na zaslíbení nové smlouvy, tak tam uvidíme „A budeš … – protože Já Bůh to způsobím – to je moje zaslíbení nové smlouvy.“

Přijde vám to přehnané, příliš velká fantazie? Pak čtěte dál , co o nové smlouvě píše Ezechiel.

Sdílet

1 komentář u „Deset přikázání nebo deset zaslíbení? Vyhrožování nebo požehnání?“

Napsat komentář