První díl vyzněl jako obvinění učitelů a kazatelů, kteří věřícím vykreslují obraz Boha plného rozporů. Na závěrečném obrázku prvního dílu to vypadá tak, že vůbec nepochopili Ježíšův přístup. Na jejich obhajobu je potřeba napsat pár slov o samotné Bibli a způsobu jak se dnes používá.
Kdo si přečetl celou Bibli a nepřeskočil starozákonní knihy musel nutně mít „určité pocity“. V evangeliu Jana se dočte, že Bůh je láska. Následně to apoštol Pavel rozvede v dopise Korintským, aby bylo naprosto jasné jaká láska je. A do toho všeho jako by úplně nezapadaly pasáže o ohnivých a krvavých Božích soudech z Mojžíšových knih, ze Zjevení Jana a dalších.
Budeme-li celou Bibli brát jako Boží slovo natolik inspirované, že tam každé jedno slovo má své místo, tak jak to učí zhruba od 19.století Svědkové Jehovovi (Badatelé Bible), charismatické a další skupiny, pak máme těžko řešitelný problém. Vyučování budou vypadat, tak jak vypadají. Vybavuje se mi v mysli název jedné knihy „Bible: slovo Boží nebo lidské?“, která to dost hrotí.
Vím, že se dostávám k velmi citlivému tématu. Bible je velmi vážená, ba přímo uctívaná kniha. Dotknout se její autority je pro mnoho lidí stejné, jako dotknout se Boží autority.
Takže máme v podstatě dvě možnosti. Buď se budeme držet doktríny o Božím slovu a kolem problematických míst budeme vytvářet složité výklady – teologické konstrukty, nebo! Nebo budeme k Bibli přistupovat s otevřenou myslí.
Podíváme se na její lidskou stránku. Což může vypadat například následujícím způsobem. Lidé si od nepaměti přáli zachovat různé zkušenosti, které s Bohem, či s Bohy, měli. Předávali si je nejprve ústně a poté písemně. Poznání Boha prošlo vývojem, který se nezastavil ani ve třetím století uzavřením Biblických spisů. Přicházejí různé zkušenosti a podle toho se poznání vyvíjí. Pro vývoj poznání není nic horšího než zakonzervovat proces poznání uzavřením do staré knihy. Touto změnou přístupu můžeme i nadále mít Bibli v hluboké vážnosti. Obraz Boha se může stát mnohem méně rozporuplným a naše srdce se díky tomu otevře pro více osobního poznání Boha.
Je to na vás.
Na závěr ještě připojím citát: „Bible se však dá přirovnat k prstu, který se pokouší na něco ukázat. Je to soubor hluboce rozmanitých vyjádření různých autorů, žijících v různých dobách. Je to popis jejich poznávání Boha, mnohdy označovaných jako pouhý stín, pokoušející se vystihnout a popsat obtížně popsatelnou skutečnost. Až příliš mnoho lidí je posedlých prstem namísto toho, na co se pokouší ukázat.„
Tito lidé popsaní v citátu si možná neuvědomují, že Boha zavírají do Bible a tak mu vlastně poskytují velmi malý prostor.
